﻿
&names=date,name,shortName|
*,"388. stíhací peruť, 365. stíhací skupina, 9. letecká armáda USA","388th FS"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"388. stíhací peruť byla jako součást IX Tactical Air Command generála „Petea“ Quesady jednou ze tří perutí 365. stíhací-bombardovací skupiny, později známé jako „Hell Hawks“. Skupina tvořená 388., 387. a 386. stíhací perutí byla aktivována 15. května 1943 v Richmondu ve Virginii.
Pod velením plukovníka Lance Calla cvičila 365. skupina v Doveru v Delaware a se svými nově získanými P-47D Thunderbolt létala střelecký a střemhlavý bombardovací výcvik z Millville v New Jersey. Dne 4. prosince 1943 opustila Richmond Army Air Base a přesunula se do Camp Kilmer v New Jersey, odkud měla odplout do Evropy. Stejně jako mnoho dalších mužů bojujících později na zemi i ve vzduchu v Evropě odpluli příslušníci 365. skupiny spolu s 15 000 vojáky na lodi Queen Elizabeth do Anglie.
Skupina dorazila 23. prosince 1943 do Gosfieldu v Essexu, na své první bojové letiště, kde další dva měsíce pokračovala ve výcviku. Dne 22. února 1944 uskutečnili Hell Hawks první bojovou misi nad Evropou. Během následujících dvou měsíců postupně přešli od doprovodu těžkých bombardérů 8. letecké armády ke svému hlavnímu úkolu až do konce války: přímé podpoře amerických pozemních jednotek postupujících Francií, Belgií a Německem a ničení Hitlerových sil na zemi, v čemž se stali mimořádně úspěšnými.
388. stíhací peruť, které až do dubna 1945 velel major John R. Murphy, se spolu se sesterskými perutěmi 365. skupiny významně podílela na stanovení maximální pumové zátěže P-47: dvě pumy po 1 000 librách a přídavná palivová nádrž na břišním závěsníku.
365. skupina byla první, která s touto pumovou zátěží uskutečnila střemhlavý bombardovací útok. Krátce po invazi v Den D 6. června 1944 se tato výzbroj stala standardem všech třinácti stíhacích-bombardovacích skupin P-47. S osmi kulomety Browning M2 ráže .50 a možností nést rakety a napalm pronásledovaly P-47 9. letecké armády německé síly přes živé ploty Francie, do Belgie, přes Hürtgenský les a nakonec do samotného Německa.
388. peruť i zbytek 365. stíhací skupiny spolu s ostatními jednotkami IX Tactical Air Command létaly v přímé podpoře 1. armády generála Hodgese. Ve dvou případech podporovala 365. skupina také Pattonovu 3. armádu. Jejich úkol byl dvojí: chránit pozemní jednotky před nepřátelskými leteckými útoky a ničit všechny pozemní překážky, které bránily americkému postupu.
Během německého ústupu Francií v polovině srpna 1944 způsobila 9. letecká armáda společně s britskou 2nd Tactical Air Force rozsáhlé škody v prostoru Falaiské kapsy. Jen během 13. a 14. srpna nárokovala 9. letecká armáda 63 tanků, 75 obrněných vozidel, deset polopásových vozidel, 1 081 motorových vozidel, 33 nákladních automobilů, 29 dělostřeleckých kusů a 16 muničních skladů. Bylo to poprvé, kdy 365. skupina podporovala Pattonovy jednotky. Podruhé tak učinila v posledních měsících bitvy v Ardenách.
Hell Hawks byli první stíhací skupinou, která se 17. března 1945 přesunula na německé území do Cách, a první, která z německé půdy uskutečnila bojovou misi. Zbývajících osmnáct až dvacet skupin je následovalo s odstupem devíti dnů až pěti týdnů.
Hell Hawks létali bojové mise od 22. února 1944 do 4. května 1945, celkem 14,5 měsíce. Operovali z jedenácti letišť a přistávacích ploch a přesouvali se častěji než kterákoli jiná stíhací-bombardovací skupina 9. letecké armády.
V září 1945 byla jednotka přesunuta do Camp Myles Standish v Massachusetts, kde byla oficiálně deaktivována."|
